Kambodžská konečná-jak to vidí Kub

Poruším tradici a napíšu dva příspěvky za měsíc, protože se to na nás hrne jak právě rozjetá kolona fichtlistů na křížovatce ve Vietnamu.

Po návratu z ostrovního ráje Koh Rong jsme měli namířeno do města vyhlášeného pepřem po celém světě, Kampot. Lísty jsme opět koupili u rozesmáte paní co má jedenáct telefonů (sedm nám jich ukázala zbývající nemohla najít). Nedá mi to, ale musím o této paní napsat pár vět, protože její názory na svět a hlášky stály opravdu za to. Paní rozdávala usměvy na všechny strany, mrkala na každýho chlapa v okolí dvaceti metrů, neustále byla samý vtipek, například: telefony, ona jich má jedenáct a správný kambodžský chlap tři tudíž, že je minimálně trojnásobný chlap nebo že nikdy nechce mít děti, protože ty by ji bránili užívat si její vydělaný prachy atd.

No koupili jsme lístky na taxík do Kampotu a za hodku jeli. V malé Toyotě jsme jeli v sedmi lidech a plus jedno dítě. Na místě řidiče seděli dva, nikdo nebyl připoután. Ten pán, co točil volantem za jízdy pil, telefonoval a jedl banán. Ten, co seděl pod ním spal. Kdo šlapal na pedály- nezjištěno. No každopádně dobře jsme dojeli a na cestu dostali ještě každý po banánu.

Kruhový objezd s durianem, Kampot

Kampot je poměrně čisté a evropsky laděné město. Je tu vliv francouzské kolonizace a to, že ekonomicky to bude jedno z nejsilnějších měst v Kambodže. Dokonce jsme na promenádě, která lemuje celý břeh potkali i pár trvale žijích evropanek tlačící kočárek s miminem. Po půl hodině chození jsme našli tu správnou uličku s námi cenově a kvalitativně přijatelnými guesthousy. Všechny za rozumnou cenu, ale plné. Naštěstí v tom posledním zbyl pokoj i pro nás za pět doláču bez okna – ideál.:-) Poblíž se nachází místní restaurace, kde se dá dobře najíst za 2 dolary (většinou člověk platil za večeři v Kambodže dvojnásobek). Číšník v této restauraci měl dokonale pěstěné asi sedm centimetů dlouhé nehty. Většina chlapů v jihovýchodní Asii o sebe pečuje tak, že by se za to nemusela stydět leckterá žena v Evropě. Jako etalon krásy tu zřejme je perfektně naleštěná patka ve stylu zženštělého fotbalisty a minimálně na malíčku dokonale pěstěný nehet délek nebvídaných.

Následující den jsme v té samé ulici půjčili fichtla za 6 doláčů na den. Zkoušeli jsme smlouvat, ale pán se slovy ,,my motorbike, no shit!“ nás natolik uzemnil, že bychom mu za něj dali snad i sedm:-).

Ten den byl víceméně takový odpočinkový a tak jsme se byli projet do blízkého okolí. Navštívili jsme malou jeskyni a jeskynní chrám, kde nám chtěli dělat průvodce asi tak osmiletý děti s až nevídaně dobrou angličtinou. Zkušeně jsme je odpálkovali i přes výhružky, že tam nelze dojet a že to nenajdem jsme dojeli až ke vchodům. Navečer jsme se odjeli podívat ještě na kraj bokorského národního parku, který byl v plánu následující den. Já ve snaze ukrást banány v národním parku jsem byl vyplašen vopičkou s červeným zadkem asi paviánem řekl bych, tak možná z metru a půl. Naštěsti ke znečištění mejch trenek ani zadku opičky nedošlo i když já měl na mále.

Obdělávání políček za Kampotem

Následující den jsme se vydali prozkoumat na motorce bokorský národní park. Park má rozlohu asi jako půlka vysočiny. Celý je protkaný snad nejlepšími silnicemi v celé Kambodže, protože neznámá firma se rozhodla, že ho celý spustoší výstavbou těch nejdraších hotelů a resortů. Viděli jsme model o velikosti 20x20 metrů, který spíše pčipomínal plán osidlování Marsu ze scifi filmů. Výstavba je v plném proudu. My měli štěstí že výstavba bude teprve na začátku i když teď už tam stojí monstra a viděli ještě něco z místní přírody. Nádherné stromy, prales, nespočet ptáku a vodopády. Taky jsme navštívili starý opuštěný kostel z dob francouzské kolonizace. Pro tento den toho bylo až až a tak jsme už jen se strachem, že nám dojde benzín, sjeli 17km úsek z kopce parku bez nastartovaného motoru zpět do Kampotu, abychom následujícího dne ráno vyrazili do poslední zastávky v kambodže Kepu.

Vodopády v Bokor NP

Po příjezdu do Kepu nám nastala nám už obehraná písnička, dojet, odpálkovat tuk tukáře, najít ubytování, půjčit fichtla a vyrazit do okolí. Zde šlo vše ráz na ráz, přece jen už jsme ostřílený batůžkáři:-) jen nás trochu trápili spálený záda z Koh Rongu a na mě dolehly úpalové nevolnosti, které měla Hanča už o dva dni dříve. Ze zkušenosti víme, že to trvá dva dni a tak berem ubytování rovnou na dvě noci. Ještě ten den jsme byli převědčeni paní u které jsme pujčovali skůtra, že musíme jet na ostrov Rabbit Island a tak činíme.

Protože, ten den mi nebylo příliš do skoku projeli jsme si jen okolí. Snažili se najít kešu plantáž, navštívili pepřovou plantáž a okouli jak se ,,sklízí“ mořská sůl. Následující den už mi bylo trochu lépe a tak jsme vyrazili prozkoumat místní park. Park krásný (krásná příroda) se spoutu dobře značených zajímavostí, ale bohužel jak to už tady někdy bývá, když je něco potřeba zpopularizovat lze i z králičího bobku udělat drahokam. To se potom například ženete do šílenýho kopce ve 35 stupních a když dojdete nahoru čeká vás na kámen přilepený mini budha ze suvenýr shopu. Následující den vyrážíme na ostrov Rabbit Island na kterém jsme strávili jednu noc, ale to je vše co prozradíme, protože jsme se rozhodli, že dění na něm necháme utajené. Po návratu z něj už nás čekala cesta do Vietnamu.