Jak jste se nejspíš dovtípili z nadpisu, chci v následujícím příspěvku popsat jak se plánuje svatba na 10 000 km daleko od vás.
Myslím, že nemusím zmiňovat naší situaci, tím myslím, že jsme letos znovu odjeli do Kanady (protože Kanady není nikdy dost). V podstatě tady budeme bydlet, aby naši čeští přátelé měli kam jezdit na dovolenou.
Kuba se tedy zabalil a odjel v březnu za prací a já se k němu připojila v červnu. Protože jsem se v září 2016 zasnoubili a já se nechtěla brát v únoru, před jeho odletem, jen proto aby to bylo jednodušší. Ale do roka, to zase jo. Tak padla volba na svatbu v Kanadě.
Protože většinou nechávám věci na poslední chvíli a Kuba zpravidla nerad něco zařizuje, chtělo se k tomu tentokrát postavit zodpovědně. Kdo už má po svatbě, mi dá jistě za pravdu, že pár věcí na zorganizování to je.
Já jsem jako jednu z prvních věcí zařídila fotografku. Pač fotky sou důležitý, že jo :-) Fakt, že svatba bude v Kanadě a tím pádem reference od známých na fotografa nebyly žádné, musela jsem se zamyslet. Naštěstí pro nás, nám svatbu fotila Maruška. Naše kamarádka čecho/kanaďanka, kterou jsme poznali při naší první návštěvě Kanady. Vzhledem k tomu, že Maruška ráda přijala, já moha s klidem oddechnout, že fotografa už řešit nemusím. Fotografka tedy - checked.
Další mi jako dost důležitý přišlo místo. Jako svatba na Havaji by se mi líbila úplně nejvíc, ale to jako asi musí zvládnout někdo jinej. A vzhledem k tomu, že sme se původně chtěli brát v srpnu, tak sem začínala mít pocit, že je potřeba to místo zamluvit, co nejdřív. Protože na prázdniny, všichni cestujou atd. atd.
Protože Kuba zrovna neměl ani čas, ani prostředky na to jezdit po Kanadě a hledat svatební destinace, tak nezbylo nic jiného než se spolehnout na internet, ostatně jako ve většině mého plánování. O tom podrobněji později.
Moje představa kombinovala místo obřadu i ubytování. A protože jsme chtěli být oddaní venku, nejlépe na útesu nebo na pláži, tak bylo cílem najít dům na pláži.
No, tak velice záhy jsem zjistila, že zamluvit dům v srpnu "jen" na víkend nelze. Protože ziskuchtiví pronajímatelé mají jako podmínku, minimálně týdenní pobyt.
Tím pádem bylo jasné, že svatba "musí" být v září a protože první víkend v září byl prodloužený, kvůli svátku (tzn. všichni jsou v tahu), celkem jednoznačně z toho vyplynulo datum 9.9.2017.
Teď, když bylo datum, bylo potřeba najít místo. V úvahu připadala celá Britská Kolumbie, ale bylo potřeba lokace zúžit na favority. Do užšího výběru postoupil Okanagan (kvůli lepšímu počasí, takhle na podzim) nebo okolí Vancouveru (organizačně dostupnější pro nás).
Okanagan jsme zavrhli, byť by to polovina hostů měla blíž. A nakonec se to ukázalo jako dobrý nápad, protože celé léto, bylo vnitrozemí zužováno požáry a ve vzduchu celkem často zůstávala velká oblaka kouře. Který dofoukal i sem do Vancouveru.
Tudíž jsem začala hledat něco v okolí Vancouveru. To byl pořád docela široký pojem, zvlášť když člověk sedí "jen" u Google Earth 10 000 km daleko. Nakonec jsem si vzpomněla, že známá zmiňovala, že krásná oblast je Sunshine coast a tak se přece jen výběr zúžil.
Takže teď vlastně pro kolik lidí hledám dům? No to se v průběhu taky měnilo a tak jsem nakonec počet stanovila na šest s tím, že případní nocležníci navíc se prostě někde vyspí.
Celkem rychle jsem pochopila, že se nemá moc cenu zařizováním stresovat a tím jsem se taky řídila, možná jsem k něčemu přistoupila až lehkovážně, nicméně sem aspoň neměla nervy na pochodu a nebyla jsem rozhádaná s nastávajícím mužem :-)
Před Kubovým odjezdem byla situace přece jen vyhrocená, protože jsem chtěla místo zamluvit co nejdříve, v panice, že když na nás nic nezbyde, tak nemáme kde tu svatbu udělat. Peníze nám nedovolovaly zamluvit místa, která se nám líbily, často i kvůli velké vratné kauci.
Ani po Kubově odjezdu nebyla situace kdovíjaká a kvůli tomu, že pořád nezbývalo na celou částku, tak jsme o pár vytipovaných domů přišli. Nakonec se ale zadařilo, chudák Kuba jedl celý měsíc rohlíky (teda ani ty ne, pač ty v Kanadě nemaj, spíš teda toustovej chleba) a my tedy mohli zamluvit a zaplatit pronájem domku na pláži. Vše jsem vybrala přes AirBnb a tak nějak doufala, že dům bude odpovídat fotkám na webu. Paní majitelka, budu jí říkat Majdalena, byla milá a tak jsem si řekla, že narovinu vyklopím, že v domku bude svatba. Velká většina lidí (včetně ní), co přes AirBnb pronajímá, má v podmínkách jasně uvedeno, že akce a večírky jsou zakázány.
Takže, naštěstí pro nás, její první reakce bylo neutuchající nadšení a euforie, kterou bohužel pro nás, vystřídala paranoia. Ta narůstala s počtem sousedů a lidí, co se o svatbě dozvěděli. Tak jsme se po mém příjezdu do Kanady za paní Majdalenou vydali. Vybrali jsme městečko Sechelt, rovnou jsme se chtěli i podívat na dům, ale zrovna v něm byli hosti a paní Majdalena mi nebyla schopna říct, kdy tam hosti nebudou. Tak jsme objevovali na vlastní pěst. Z pláže jsme jako dva paparazzi nafotili, co se dalo a s tím, že jsme neviděli "jen" interiér jsme se odebrali na schůzku s majitelkou.
Z ní de facto vypadlo, že pronajímá prvním rokem a tím pádem ani neví, co si to tam v tom formuláři zaklikala a ani neví, co po ní to AirBnb chce. Tak jsme došli na to, že ona vyžaduje minimum pobytu tři noci a my to zamluvili jen na dvě. Že po nás server nechtěl zaplatit její deposit, který ona vyžaduje (to sme jí neřekli). Že ona neví, kolik jsme doopravdy zaplatili, až do doby kdy proběhne check-in. A že jí samozřejmě kamarádi řekli, že za místa, kde se dělají svatební obřady, se platí mnohem větší nájem (no vážně?!). Všechno s nápisem Wedding má automaticky 100% přirážku asi všude po světě. Nevadí. Tak abysme jí trochu uklidnili, tak jsme souhlasili s tím, že si zaplatíme další noc, abychom teda splnili očekávání. To ji trochu potěšilo. Pak ona vytasila speciální připojištění, které musíme zaplatit a to protože tam děláme večírek. Který teda výjimečně povolí, ale jenom nám. Tak sem si za stovku dolarů zaplatila připojištění zodpovědnosti na 30 milionů dolarů škody a vody se uklidnily. Pak teda několikrát řekla, že je škoda, že ten dům nemůžeme vidět (o 50ti fotkách jejího domu ve foťáku jsme jí taky neřekli) a to, že mi o týden později napsala, že je dům volný na víkend a že se teda můžeme přijet podívat, tak to ani nebudu komentovat.
Sunshine coast je od Vancouveru asi tři hodiny jízdy, ale musí se jet i ferry a to celou dopravu trochu komplikuje, o prázdninách je naprosto vytížená a rezervace vybookované na půl roku dopředu.
Tak a tím byl místo zařízené. Jako třešnička na dortu je asi jen to, že mi paní Majdalena čtyři dny před svatbou volá a ptá se mě, kdy jí teda zaplatím ten extra svatební příplatek o kterém jsme se přeci bavili.....???!!!! No můžu Vám odpřísáhnout, že ani já ani Kuba o ničem nevíme, nicméně ona chtěla dalších 500 dolarů, aby na tom nebyla bitá a já ji řekla, že si ze mě asi (s prominutím) dělá prdel. A tak sme se teda dohodly na 250 a bylo. Vyděračka. No ale jinak je to milá paní, o tom žádná. Asi se jí jenom plete to o co si chtěla říct a o co si doopravdy řekla. Ale popojedem. To by teda bylo místo - checked.
Teď další zábavná část - šaty...ehm. No já jsem se ještě v ČR vydala do jednoho salonu, kde mi byly všechny šaty malý...no blbej salon no. Tam na mě paní aspoň zkusila co jako by šlo a co by jako nešlo. Toho, co by nešlo, tak toho bylo víc :-D No nevadí. Po tomhle supr zážitku, kde mě nikdo nenalil ani šampaňský, ani mi neříkal, jaká krásná budu nevěsta, sem si řekla, že mě ty návštěvy salónu ani moc nebaví. A tak po příjezdu do Kanady, kdy jsem ještě na účtě měla pár českých korunek, které se nestihly rozkutálet, byl nákup šatů další na seznamu.
Napřed, že půjdu jako do salonu tady, si zkusit ty velikosti a tak. Sme přece v Americe a Lko tady nikomu nic moc neříká, šaty jsou většinou na čísla - od 2, kterou fakt nevím, kdo nosí.....až po nevím 14? Možná i víc...já mám každopádně 10. Teda jak kdy, někdy mám 8 a někdy 12....mno. A tak sem tak chodila po Vancouveru, auta ještě nemaje a pořád sem si říkala, jak je dobrej nápad si jít šaty zkusit abych teda věděla, jak na tom jsem....až jsem si jednou večer s dvojkou červenýho, ty svoje šaty objednala po netu, bez jediný zkoušky a ještě ke všemu z Číny :-D Já si jako vážně myslela, že je to USA eshop. No, ale pozdě. Tak sem to všechno pěkně zaplatila a těšila se na šaty - podle fotek perfektní! Až pak, jo, až pak mě napadlo si přečíst recenze, jakože, co a jak. No to sem samozřejmě neměla dělat, pač tam všichni psali, jaký je to peklo, že od nich nic nesedí, horší podmínky nezažili, vrátit to de facto nejde a bla bla bla. Ha, no tak to sem zvědavá a začala sem se bát jestli se do nich vůbec vejdu. Přecejen čínská 10 nemusí být jako USA 10. Tak sem prostě čekala, jak to dopadne, na co se stresovat, když už je to zaplacený a (podle komentů), se to stejně vrátit nedá. A tak za čtyři týdny přijde email, že jako to dorazilo k sousedům do USA a že jako ještě zaplatit clo, by bylo fajn. O tom se teda nikdo nikde nezmiňoval, ale budiž, tak ještě clo. Ať žijí poplatky na poslední chvíli. Nicméně, šaty dorazily, já si je teda jako zkusila a jako vešla jsem se do nich což bylo dobrý. Jediný, co mi po chvíli začalo bejt trochu divný byla délka trupu. Oni jako byly dlouhý, to všechno ok, ale trup maj asi jiný, ty čínský 10 kratší, protože mě trošičku (jako jenom trošku) škrtily průramky a prsa sem měla jako trošku výš než normálně mám. Ale jinak dobrý, no. Tak na tu nádheru tak koukám a říkám si, co s tím? Třeba to škrcení vydržím a třeba si nikdo nevšimne, kde mám doopravdy mít prsa....No a tak sem měla tyhle parádní šaty už dva měsíce před svatbou ve skříni a přemýšlela co s tím. Střihat se mi do toho nechtělo, ale zase mi přišlo fajn v šatech třeba moct zvednout ruce. Tak došlo na krejčovský um v praxi a ty ramínka sem prostě rozstřihala, jo a taky sem založila výstřih. No a nastavila sem to mašlí a bylo vymalováno. Zpátky do skříně s tím, a šaty - checked.
Pak už zbýval jen dort, kadeřnice, kytky a jak jsem se postupně rozhodli, tak i catering. Tyhle všechny věci probíhaly stylem: Google -> Sechelt cakes..nebo samozřejmě -> Sechelt hairdresser a tak dále. Google je mocný a první dojem je důležitý, takže, kdo měl zaplacenou reklamu a byl ve vyhledávači první nebo měl pěknou úvodní fotku, vyhrál. Jako zní to trochu banálně, ale já vážně nebylo ochotná jezdit tam znova kvůli všem těmhle věcem. Navíc mám pocit, že lidi jsou v dnešní době na to tak nějak zvyklý. Takže každej s kým jsem mluvila, kadeřnice, květinářka i pekařka, byla jako, pošlete mi fotku, jó, to máte pěkný...jó to půjde. Tak jó, tak se uvidíme za měsíc. No a bylo vymalováno.
Hlavně žádný stresy. Což se myslím povedlo. Celou dobu sem ovšem průběžně dotazy a připomínkami zahrnovala svojí svědkyni Marcelku a ta to se mnou díkybohu vydržela. Velkoryse se totiž nabídla, že mi svatbu nazdobí (čímž se mimo jiné v ČR živí...product placement: http://www.bymarkdesign.com/cs/ ) a taky mě nalíčí - tím mi dvě dost důležitý věci odpadly ze zařizování a byla jsem za to vážně ráda, protože jí naprosto věřím a máme na věci podobný vkus.
Tak jsem postupně schraňovala věci, které se použijí na dekoraci prostor, sušila kytky, nakupovala svíčky, sbírala lahve a sklenice, kupovala světýlka, sprejovala na zlato šišky, vybírala správný ubrousky a tak podobně.
Den se se dnem sešel a my se vydaly do Secheltu, jako první posádka vyrazilo auto se mnou, Marcelkou a mamkou. Kuba dorazil později večer.
Když jsme dojely do domku na pláži - musím říct, bez přehánění - jsme si jej zamilovaly. Všechny a pak všichni. Ta atmosféra v domku byla parádní a šumění moře při usínání nemělo chybu.
Čtvrtek se tedy nesl ve znamení: "Hele Marci a tady ten stůl dáme sem a tady bude brána, víš, tu Kuba nějak postaví, ale tady by mohla být...a jé hele, oni tady mají lodičku, tak to bude dobrý na fotku a tak zítra ještě nasbíráme nějaký kytky a tak....".
Svědkyně naprosto přesně věděla, co potřebujeme, tak sme udělaly zátah na secheltské příkopy a u cesty nasbíraly celý zbytek mojí výzdoby. Různé zelené listí, ostružiny, jeřabiny, hortenzie, kapradiny a trávu. Všechno možný, bylo toho hodně, píchalo to, Marci se tomu celý odpoledne věnovala a vyšly z toho krásný sklenice a lahve plný květin, rostlin a krásných aranží. Taky nechyběly sklenice s oblázky a svíčkami (které nehořely, pač strašně foukalo).
Taky jsme s Kubou postavili tu bránu z vyplavených klád a nadšeně ji s Mackem omotaly záclonou, která samozřejmě zmokla do poslední nitky.
V pátek večer přijeli hosti..Helča, Vojta a Maruška. To bylo pane veselo a bylo to: " Maruško, hele, tady je lodička, to bude hezký na fotku, taky bude super udělat nějakou fotku z vrchu a támhle je útes a to bude taky dobrý..."
A pak se zapíjelo šťastné shledání, teda někdo pil už na ferry...o to bylo veseleji.
No a pak byla sobota 9.9. a pěkně pršelo, už od rána....ke společné snídani byla míchaná vajíčka, koláče, ovoce, co si kdo vzpomněl. Pak přijel zbytek hostů, Stáňa s Pájou a Áďou, to bylo radosti. A tak jsme tam byli všichni. A pak přišla na řadu meruňkovice a připíjelo se dosytosti, já jela ke kadeřnici. Pak jsem se vrátila a to už nepršelo, zato pěkně foukalo. Ale to nebylo z okna vidět. A tak jsem se s účesem a holkama a šampaňským zavřela v ložnici a začalo se líčit a fotit. A kde je šampaňský, tam je sranda a pak byly tři a začal obřad. Všichni vyšli ven a já šla taky ven, když už tam všichni stáli. A když takhle jdu ven, tak vidím snubní prstýnky na stole u verandy. A říkám si: "Tak já je vezmu s sebou, ne?" Jenže v jedný ruce kytka, v druhý ruce vlečka, no to je zapeklitý. Tak jdu k tý naší bráně a první po ruce je Helča a tak říkám: " Prstýnky sou na stole!" :-D Ona pohotově běží dovnitř a zachraňuje situaci.
A pak už je jen veselo a ještě víc veselo a trochu fouká a pak je hezky a je trochu zima, ale sedí se uvnitř u krbu a tancuje se venku na terase a chytá se kytice (Pája říká: "No jo, to chytne Stáňa..." a ono jo....) a pak se radujeme a fotíme na krásnej Polaroid a pak se podnikají noční koupačky v oceánu a Pája loví kraby a o půlnoci jdou novomanželé spát.
Moc děkujeme všem, co byli o našem dnu s námi a děkujeme taky všem, co tam s námi byli aspoň v myšlenkách!
Mějte se rádi!
Hany a Kub Buk :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat