Po všech nutnostech, co jsme zařídili se naše cesta obrátila směr sever a to hlavně do Squamish a do Whistler. Tam jsme jeli navštívit Kubovy "známé" které jsme v životě neviděli a měli o nich velice chabé povědomí, stejně jako oni o nás. Nicméně nás velice vstřícně přijali a my za nimi zamířili už ve čtvrtek. Whistler je mini horské městečko, které je pěkně vyšperkované hlavně kvůli olympiádě, která zde probíhala v roce 2010. Setkáváme se tedy s Evou, která nám v rychlosti představí dům a běží pro děti do školy. Ještě se ptáme, kde koupit věci potřebné k výrobě postele a dle instrukcí vyrážíme na nákupy. Přijíždíme do industry čtvrti ve Whistler a jako Alenky vstupujeme do obchodu, kde mají snad všechno právě k našemu účelu, prkýnka, desky, matrace a spoustu dalších věcí. Škoda, že rozpočet nedovoluje pořádně autíčko vyšperkovat. Bereme to nejnutnější, obdržíme dvě hrsti šroubů zdarma a hurá všechny ty poklady naložit.
Při návratu se zrovna potkáváme s Evou se kterou vyskakují z auta její tři dcery. Eva je Kanaďanka, takže ke Kubově úleku mluví anglicky (rychle), přestože rodiče byli Češi. Nicméně místo češtiny naznali, že pro dcery bude užitečnější francouzština a jak se zdá, tak se trefili. Holky zvědavě nakukují do našeho auta a přemýšlí o tom, proč tam budeme mít postel :-)
 |
| Řežeme... | | | | | | | | | |
 |
| ...měříme... |
|
|
|
|
 |
| ...a bydlíme! |
|
Druhý den se pouštíme do práce a po poledni už zkoušíme pevnost kontrukce i s matrací. Zdá se, že drží i když to trochu skřípe :-) Zůstáváme ještě jednu noc a v sobotu dopoledne míříme zpátky na jih do Squamish. Významná a vyhlášená lezecká oblast, kam by měl zavítat nejspíš každý horolezec. Průvodce nemaje se vrháme podle vlastního uvážení vstříc místním spárám (cracks).
Kouzlo lezení ve Squamish spočívá převáže ve vlastním jištění, tzn. ve skále se neleskne ani jeden nýt či borháček, aby napověděl či případně zachránil nebohého lezce. A tak Kuba vyndává na světlo svoje sety friendů, stopperů, vklíněnců, čoků a samozřejmě spárové rukavice. Spáry protkávají kompaktní žulové stěny všemi směry. Lezcovo srdce plesá. Nalézáme a daří se nám, na začátek nadšení. Lezeme v sektoru Smoke Bluffs. Oblast obrovská, čistí se více a více stěn a tak lezení přibývá. Oběma se nám líbí kvůli lezení, mě ještě o trochu víc díky všudepřítomným malinám :-) Večer testujeme postýlku v autě a první noc přespáváme. trochu se bojím medvědů, ale vypadá to, že si na nás žádný nepočíhal a tak se oba dožijeme rána.
Druhý den míříme prozkoumat druhou oblast Murrin Park. Tady jsou položenější náklony stěn a tak jako správný práskač odmítám jít na druhého a dvě cesty tahám. Pak prý jdeme na něco těžšího a tak mě Kuba nažene do kolmé spráry za 5.11a - zdálo se mi to trochu těžší :-D (převod viz. tabulka níže)
 |
| Tabulka pro převod lezecké obtížnosti |
|
Den nato dáváme rest day a jedeme obhlédnout největší dominantu Squamish a tou je masiv s příhodným názvem The Chief. Je to obrovská skála, která má cca 500 m na výšku.
 |
| The Chief |
|
Nahoru vedou turistické trasy, nás však více lákají ty lezecké. Jednalo by se asi o šestnáct délek spárového lezení po vlastním jištění. To znamená zábava na celý den a ještě k tomu sejít celý masiv dolů, protože na slanění nám chybí druhé lano. Prostě velká výzva! Zvažujeme naše možnosti a uvidíme :-)
 |
| Kuba v akci |
|
 |
| Přetlačuju kámen :-) |
|
Mezitím Kuba pobíhá v lese pod masivem a zkouší nějaké bouldry, já dávám prstům odpočinout, ale pak si taky jeden dám.
Pobíhání nás zavede až pod cestu The Dreamcatcher 5.14d, kterou jsem znala díky Sharmovi ještě dřív než jsem věděla, že je v Kanadě :-) Prostě na ni koukáme s otevřenou pusou a vracíme se zpátky do reality :-)
 |
| Nejdřív po rajbajsu vlevo, pak linií vpravo a nahoru...The Dreamcatcher. | |
Zatím zůstáváme tady, v plánu je přesun směr Kelowna, což bude naše pracoviště, ale to zatím není aktuální :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat