Lezením by se ve Squamish dal strávit hravě celý měsíc, ale protože se Luňáček začal hlásit ke slovu, tak jsme ho vzali do servisu, abychom mu zařídili nové brzdové destičky. Tam jsme ještě nechali udělat test na to, kde nám utíká voda z chladiče. Pan mechanik, který házel vtípky a poté co odložil nedokouřenou cigaretu, aby si zapálil druhou, nám to vše spravil, ale řekl si o 230 dolarů, což nám zkrouhlo rozpočet víc, než jsme čekali a tak bylo načase se poohlédnout po práci.
Zašli jsme tedy do knihovny (kde trávíme více času, než za celá svá studentská léta) a začali obesílat farmy a sady po celé Britské Kolumbii. Jeden nedočkavý majitel sadu nám odepsal asi do dvou hodin a tak je rozhodnuto a druhý den vyrážíme směr Kelowna v Okanagan Valley, asi 500 km jiho-východně od Squamish.
Pochvalujeme si, jak Luňáček šlape a hravě zdolává kopce, které jsou vstupem do údolí, kde se u jezera rozkládá Kelowna. Na hřebeni vjedeme do silné průtrže a asi do minuty leží na zemi dva centimtry krup. Nečekaná změna, aspoň nám to umylo auto. Za chvíli je po všem a začíná dlouhé klesání do údolí. Decentně dodržujeme rychlost a Kuba kroutí volantem o 106 aby držel krok se zatáčkami. Místní znalí terénu nás předjíždí i s připojeným karavanem o velikosti českého 2+1 :-)
Projíždíme Kelownou a bez obtíží nalézáme sad. Jen co dojedeme, tak nás vítá Catty a probíráme nezbytnosti okolo ubytování a začátku pracovní doby. Dobrá zpráva je, že v sadu můžeme v autě bydlet zdarma a k dispozici je zázemí na vaření a sprcha. Horší je, že Luňáček spustil vodopád vody z pod kapoty a né a né přestat. Takže potíže s chladičem nás neopustily.
Další den pracujeme, děláme apple thinning, což je protrhávání malých jablíček, aby byl prostor pro rostoucí zbylá jablka. Placeno na hodinu, pracovní doba dle našeho výběru. Výborné podmínky :-) Den nato prší a tak jedeme do města do servisu, zjistit, cože má ta naše kára za problém. Vysmátý Bob nás požádá, abychom se na to raději posadili a začne do poznámkového bloku psát položky a sčítat. Bohužel nám praskl chladič, takže výměna, práce, termostat a kapalina, sečteno a podtrženo za 460 dolarů. Protočí se mi panenky a říkám, že tak za týden nebo dva sme tam cobydup, až na to vyděláme. Pevně doufáme, že je to poslední oprava, která je nezbytná a teď už nám Luny bude dělat jenom radost. A my konečně budem vydělávat taky pro naše potřeby (lezecké obchody mají vskutku lákavé zboží :).
Další den překvapivě prší už i přes noc a tak jedeme, vyzbrojeni kanystry s vodou v zásobě na sad s třešněmi, kde máme za tři týdny začít. Je to asi 20 km a sad vypadá dobře, mluvíme s majitelem Rogerem, který je podle Kuby správný kanadský farmář. Trochu nám to zvedne náladu a podle předpovědi nás čekají dny plné práce, zatím na jablkách. Až vyděláme na chladič, tak zase dáme vědět :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat