Datum našeho odjezdu do Kanady se přiblížilo na den "D" a my se už v předvečer nacházeli v Praze, kde jsme poslední večer v ČR srdnatě zapíjeli se Zorkou a Zuzákem. Z oblohy se lily proudy vody a my jsme špekulovali, jak se dostanem na letiště, když nám pro jistotu zavřeli metro. Volíme dopravu tram-bus a místo pohodlných 40 min nás čeká dobrodružná hodina a půl cesty. Když nás tram vyhodí někde u Motola a my pak bez čekárny stojíme 15 min v dešti, bez možnosti si ověřit, zda slibovaný autobus přijede, protože někdo zřejmě uznal za vhodné vlatniti jízdní řád ze zastávky a ukradl ho. Neklesáme na mysli, mokneme a čekáme. Autobus na letiště přijíždí a my kompaktně sbalení do kufru o váze 24 kg (17 kg je lezení a zbytek Kubovo oblečení) a do krosny, která má 14 kg s mým oblečením, se vecpeme do busu a vesele se vezeme. Na letišti si vytiskneme palubní lístky u samoobslužného automatu, což zapříčiní, že let Praha-Frankfurt sedíme vedle sebe, ale let Frankfurt-Vancouver máme sedadla každý někde úplně jinde. Odbavení proběhne v pohodě a tak máme spoustu času na poflakování po obchodech, kde půl litru džusu stojí 150,- :-) Nalodíme se do pidi letadla, kde dostaneme muesli s jogurtem a těšíme se na velký letadlo se správným servisem. Aerolinky Condor jsou z Německa a tak vydedukuji, že letušky nebudou nic moc a k jídlu bude bramborový salát a schitzel. V obojím jsem měla pravdu. Navíc se doplácelo za jakýkoliv alkohol a při letu, který trval 9:50 hod jsme neměli ani obrazovky na sedačkách před sebou. To jsme shledali jako velice závažný problém. Naštěsttí jsem zasedla místo vedle Kuby milému Němci, který ochotně šel na původně moje místo a tak jsme aspoň byli vedle sebe.
 |
| Mini přístav ve Vancouver |
|
Let proběhl celkem v pohodě, pořád za denního světla a ve Vancouveru jsme přistáli po čtvrté odpoledne místního času. Počkat na kufry, v pohodě. Jít na imigrační...předložit pas a zvací dopis, co přišel z kanadské ambasády doporučeným dopisem. Jaký nepříjemný pocit, když jsem zjistila, že můj dopis v dokumentech chybí! Hlavou mi proběhl seriál otočení se na letišti na patě a tradá do Čech. Připravuji si výmluvu, že se musel někde ztratit, atd. Paní u přepážky naštěstí jen zajímá, cože to sem jedeme dělat a bum razítko je na místě. Dobrý, teď ještě k přepážce, kde udělují pracovní povolení. Budou tam chtít dopis? Kubův radši schovám a kdyžtak se na něco vymluvím. Jsme skoro na začátku fronty, hlavně se usmívat! Pán prohlíží víza, pasy, tiskne povolení, bum razítko a tradá. Hotovo! To šlo hladce, až se tomu nechce věřit. Super, takže bereme kufry a jdeme na Skytrain, kupujeme lístky, které si neoznačíme, takže jsou neplatné :-) a jedeme do centra, kde máme najitý hotel.
 |
| Kub kráčí spolu se sochami polské umělkyně |
|
Pán na recepci je dozajista bývalý hipík a povídá mi, že tady je to pro chudý a ať se jdu radši na pokoj prvně podívat. No, tak se jdu podívat a to teda koukám, hostel byl na vrcholku své existence asi před padesáti lety, ale což není na zbyt, tak platíme tři noci a moc se nerozhlížíme.
Vinou časového posunu se druhý den budíme ve čtyři ráno a okouníme. Když udeří normální hodina vyrážíme do města obstarat nezbytnosti jako kanadskou SIM kartu, SIN číslo kvůli daním, založit účet v bance, koupit evropsko-kanadský adaptér. Šetříme peníze a chodíme pěšky, myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že jsme ušli tak deset kilometrů! Ve Vancouveru je teplo a svítí sluníčko, my díky rannímu startu jsme pěkně v mikinách...no nic. Vše vyřídíme a opět se hlásí posun a tak se nám chce šíleně spát už ve tři odpoledne, no devět hodin se někde projeví. Nepodléháme a v knihovně na netu projíždíme inzeráty aut k prodeji. Naše možnosti jsou poněkud omezené.
 |
| Luňáček má novou SPZ |
|
Naštěstí natrefíme na horký tip a druhý den se ho vydáme obhlídnout. Je to Chevrolet Lumina, 1994, samo automat. Trochu z toho něco kape, ale shodíme cenu z 1200 na 950 a dohoda je na světě. Ještě paní na pojistku, které vysolíme další 360 dolarů a "Luňáček" je náš. Postupně zjišťujeme, že nemá vodu v chladiči a asi je potřeba často kontrolovat olej v motoru i převodovce, za první výplatu koupit nové brzdové destičky, ale jinak se zdá vše ok. Ťuk, ťuk! A tak vymontujeme zadní sedačky, zanecháme je v bazaru a tradá do ulic. Parkujeme za hostelem, ráno nahážeme bagáž do auta a vyrážíme na sever.
 |
| Důkaz! :-) |
|
Žádné komentáře:
Okomentovat