Return to the paradise on Koh Rong

Prvně jsem si říkali, že dění na Koh Rong opředeme tajemstvím a nebudeme o tom nic psát, za prvé abychom taky měli něco v záloze na vyprávění a za druhé, proto, že příspěvky nepíšu tak rychle, jak se věci dějí a jsme prostě ve skluzu. Ale pak mi to nedalo a nechtěla jsem vás zarmoutit a tak píšu. Ale bude to krátký! :-))
Tak tedy po náznacích fóbie z davů se odebíráme na ostrov Koh Rong, který je ze Sihanoukville vzdálený dvě hodiny plavby lodí. Je to ostrov na kterém (naštěstí) do teď nejsou silnice a osídlení je minimální. Celý ostrov pokrývá džungle a jeho pobřeží lemují pláže s bílým pískem. Nejsnáze přístupné jsou dvě největší a to na východě, kam přijedete lodí a kde je mini základna barů a ubytování a ta západní, na kterou se lze dostat loďkou anebo stezkou skrz džungli.
Tak tedy přijíždíme lodí v podvečer a tak nějak obcházíme ubytování. Zjišťujeme, že je tu vše jednou tak drahé a tak u nějakého třetí guest housu nám je to už celkem fuk a rozhodneme se přespat na pláži a premiérově rozbalit  naši moskytiéru.
Už za tmy, pač jsme se zasekli na BBQ a točeném pivu se doklopýtáme pískem za poslední resort abychom někde v pětikilometrové pláži našli naší ložnici. Nacházíme příhodné místo a rozbalujeme nádobíčko. Usínáme celkem bez problémů asi deset metrů od moře. Spánek je spíše trhaný protože nejsme zvyklí na zvuk vln. Moskytiéra funguje a nic nás neobtěžuje, potenciální kraby, kteří všude běhají jsme buď zalehli a nebo ležíme mimo jejich teritórium. Jediné proti čemu nás síť neochrání je plážový pes, který se na nás chce dohrabat pacičkou. Když mě vzbudí psí tlapky, které mi šermují u hlavy, tak zjišťuju, že další pes spí u Kubovy hlavy. Psi se tady potulují všude a tak není divu, že vyhledávají lidi, vždycky s nimi kousek popojdou a pak zas běží dál.

Plážové spaní

Vykukujeme z ložnice a mžouráme na běhající dvojice..no asi je čas vstávat. Vidíme krásný východ slunce a balíme si nádobíčko. Zjišťujeme, že by bylo vhodné se aspoň na jednu noc ubytovat a nacházíme pokoj za 10 USD, který se tady mezi bungalovy za 15 a víc jeví jako levný, přestože na pevnině spíme za 5USD. Ale nevadí. Nataháme si bágly nad bar na půdu, která je bambusem přehrazená na šest pokojů-což je optimistický název pro kóji okolo postele. Ale pro naše účely akorát.
Dočasně  jsme usklasnili batohy a v plánu je vyrazit džunglí na druhou stranu ostrova a prozkoumat pláž, která má asi sedm kilometrů a na začátku jsou jen jedny bungalovy a na jejím konci je rybářská vesnička. Stezka začíná stoupat strmě vzhůru a po chvilce šlapání je v podstatě rovná a po hodné chvilce zase začíná prudce klesat dolů. Moc si tuto trasu nedovedeme představit s batohem. Chceme totiž následující den jít spát sem, na druhou stranu. Po asi 40 minutách trmácení se vyloupneme mezi bambusovými chatkami a vzhůru na zářící pláž. Její délka nám opravdu vyrazí dech a z bílého písku až přechází oči.

Nekonečná pláž na západním pobřeží Koh Rong

Na pláži chvíli pobydeme a koupeme se v křišťálově čisté vodě. Ještě před západem slunce se vracíme džunglí zpět.
Většinu ubytování a restaurací tady provozují běloši a tak jdeme na večeři do "našeho" BBQ. Kde mají na grilu opravdové skvosty. Začínáme točeným pivem, které tady je ještě více méně rarita (jinak všude frčí plechovky) a poté z nabídky vybírám filet z baracudy a pro Kubu půl metrová grilovaná žebra :-) Vše je podáváno s česnekovým chlebem, bramborami se zapečenou dýní, mrkví se skořicí, zelenými fazolkami a salátem s domácím dresinkem. Cpeme se až k prasknutí a takovou porci už jsme dlouho neměli :-)
Po večeři se kulíme do postele, kde v baru pod námi vyhrávají opravdu na plné pecky a tak poprvé použiji špunty a upadám do bezvědomí.Druhý den se trochu rozšoupneme a kupujeme si šnorchlovací výlet se snídaní a obědem na lodi. Kdybychom předtím nešnorchlovali v Thajsku, tak bychom asi byli u vytržení, ale takhle jsme se jen půl dne cachtali, spálili si záda a ve finále naznali, že to nebylo zas tak hrozné, ale objevné taky ne.
Po návratu na pevninu je na pořadu přesun na druhou stranu, vzhledem k našim báglům volíme možnost přesunu lodí. Cena za jednoho je 5 dolarů, což je přemrštěně mnoho, vzhledem ke vzdálenosti a za stejnou cenu se hlavně tak báječně dá nacpat grilovaným masem.
Tudíž jedu jen já a batohy a Kuba kluše džunglí. Setkáváme se na druhé starně téměř ve stejný čas a to jen díky tomu, že se Kuba trochu ztratil :-)) Hlavně, že se šťastně shledáváme a po večeři čekáme na západ slunce.

Zapadající slunce na Koh Rong

 Poté co se západochtiví fotografové odsunou lodí zase na východní pobřeží se my chopíme svých batohů a hledáme místo, kde dnes složíme hlavu. Pláž je liduprázdná. jedinou společnost nám dělají bílí krabové, kteří neskutečně rychle běhají do mořských vln.

Hledání noclehu

Zadaří se a místo nacházíme, je ještě lepší než to první, písek je hebký a jsme předaleko od civilizace, úplný klid a ticho. Na šum vln jsme zvyklí a na oboze je krásně jasno. Když je naše ložnice opět postavená, tak si dopřejeme noční koupel a hurá do spacáků. Leží se krásně, ale zodpovědný pitný režim během dne, si vybírá svou daň a tak během noci vstávám. To, že okolo nás opět běhá pes mě už ani nepřekvapí, ale co mě překvapí, je že se blýsklo. Hmm, zajímavé, že se uprostřed suchého období blýská, skoro jako před deštěm. No, ale co by tady dělal déšť?! A tak bezstarostně usínám. To co mě budí podruhé je Kuba, který je nervózní. Intenzita blýskající oblohy se poněkud navýšila a ještě z dálky zazněl hrom. No hrom do police, že prej mám vstávat. Sakruju a hrabu se ze spacáčku. Kuba vystřelí ze svého rychlostí, která se u něj nevidí moc často a překotně vše pakuje do batohu. Jeho balení provází prognózy deště a že jestli nám zmoknou všechny věci, tak to bude blbý a kdesi cosi. Tiše si pro sebe mumlám, že pršet stejně nebude a poslušně pakuju svých pár švestek. Přes pláž zpět k bungalovům a plážovému baru skoro sprintujeme a čím dál častěji jsme oslněni zářícími záblesky oblohy.
Sesuneme se pod bar a tiše vybalíme ležení, protože mezi sloupy už se  houpe síť s jedním spáčem. Ležíme asi pět minut a začíná kapat..ha, tak náš úprk se vyplatil :-)) Za chvíli už notně prší a protože bar má jen střechu a žádné stěny, tak prší i na nás. Za chvíli těžko hledáme suché místo a tak já ležím jak na márách na barovém pultu, který je široký asi 40 cm a Kuba se krčí vsedě mezi našimi batohy.
Naštěstí už za chvíli svítá a déšť asi po hodině ustává. Rozhazujeme na sušení naše věci a čekáme na loď, která nás dopraví na druhou stranu, tak jako včera. Jakmile loď přijede Kuba vyráží na svou pouť lesem a já čekám na odbavení. Máme naspěch, protože chceme stihnout ještě ferry na pevninu, které odjíždí asi za 40 minut. Nevím z jakého důvodu si všichni z loďky přestoupí do druhé, co zrovna přijela a jediná já zůstanu sedět. Že prej musím jet touhle, no tak jo. Jenže moje loďka se obrací ke břehu a já marně říkám, že chci stihnout ferry v deset. Místní kývají a vystupují na břeh. Ach jo. Myslím na Kubu, který chvátá džunglí a až se dohrne na druhý břeh, tak zjistí, že já tam nejsem. Nemá mobil, ani peníze. Všechno mám já. No snad to nějak dopadne. Místňáci chvíli šachují s nádobami s vodou a rybami a po deseti minutách vyrážíme. Skepticky koukám na hodiny a pak si říkám, že to stejně neuchvátám a tak jsem hlavně ráda, že už jedem.

Cesta na východní pobřeží

Při vjezdu do přístavu vidím naší ferry, která je nacpaná k prasknutí a Kubu, který zoufale přešlapuje na molu. Pískám a mávám a Kuba mi pomáhá s batohy. Na místě je už asi 20 minut a pomalu chtěl vyrazit zpátky na druhou stranu. To by bylo nadělení :-))
Popadáme batohy a sprintujeme na druhé molo k lodi. Jako poslední naskakujeme na palubu a ferry se zatroubením odjíždí směr Sihanoukville. O místě v přízemí ve stínu si můžeme nechat zdát a tak se rozplácneme na horní palubě a necháme se po dvě hodiny kolíbat na vlnách.

 

 

Spací nemoc na horní palubě

 Naše další kroky směřují ještě toho dne do Kampotu, poté do Kepu a pak už je na řadě Vietnam. O tom zase potom :-))