Do Laosu za lezením jsem se
těšil ze dvou důvodů, pro neskutečný potenciál
jaký se zde nabízí k lezení a
dobrodružstvím který přinese objevování
nových lezeckých směrů. Stovky ba možná
tisíce nedotčených stěn vápence té
nejvyšší kvality, které zde čekají na své
první doteky ruky lezcovy. Momentálně jsou zde dvě
oblasti vyborhákovány německými lezci. První
starší oblast se nachází v okolí
turistického města Vang Vieng (kdysi o ní byla zmínka
v Montaně) a druhá je nedaleko města Thakek ve středu země
u nichž se nachází kemp německých lezců Uliho
a Tanji (o nich více později). Obě lezecké oblasti
jsou popsány v průvodci od Elke Schmitze- Lezení v
Thajsku a v Laosu.
Lezení ve Vang Viengu
Konečně, byli jsme na místě.
Vang Vieng je malé, ale o to více turistické
město, které nabízí klasickým
backpackrum nepřeberných atrakcí od sjíždění
řeky na duši od kola (mimochodem největší nuda) až po
kurzy lezení. Už první den jsem byl zklamaný,
že místní mají turisty jako primární
zdroj obživy a tak je tu uplně všechno zpoplatněno, přejití
mostu, vstup do laguny, vstup ke skalám atd. Nachází
se tady osm stěn k lezení. Pět je do 5km od centra města, 3
další se nachází asi 25km severně od města.
Nejzajimavejší měla být oblast nazvaná Monkey
cave. Po hodinovém hledání kdy jsem prolejzal
džunglí a honili mě divocí psi jsem došel k zatopené
jeskyni. Jeskyní teče řeka čehož místní
využili a přehradili ji, čímž úplně celou jeskyni
zatopili a pohřbili tak největší potenciál oblasti.
Nedaleko je stěna Monkey wall s pár trojkovýma a
čtyřkovejma cestama, které jsou mimochodem ojetější
než neojetější cesta v Srbsku. Stěna je hojně využívaná
místními komerčními školami k lezení,
což je de facto jediné možné lezení ve Vang
Viengu, protože dle místních instruktorů lezení
je potřeba mačety a několik hodin aby se člověk dostal k dalším
stěnám, takže už jsem je ani nehledal. Vang vieng byl
velkým zklamáním, člověk se sem kodrcá
přes půl světa a ani si nezaleze.
Lezení v okolí Thakeku
Lezení v Thakeku je prozatím
v plenkách, ale ten poteciál je takový....jak
nejlépe to vyjadřit?! Pohoří, které je plné
vapencových stěn od 20metrových až po kilometrové
se dá na motorce objet za dva až tři dny. Převisy, hadi,
díry, lišty atd. ve vápenci té nejvyšší
kvality, myslím si ráj budoucnosti pro navrtávače
nových linií. Momentalne je tady 4 roky otevřená
jen jediná oblast asi 12 km od Thakeku, kterou mají z
převážné části na svědomí němečtí
lezci Uli a Tanja Weidnerovi. Svoji stopu tady, ale zanechali i další
lezci jako je Kurt Albert či Stocker. Uli a Tanja, zde taky
vybudovali nadherný lezecký kemp s hospůdkou a
bungalovy doslova u nástupu cest, který bohužel na
Silvestra zcela vyhořel, ale o tom později.
Po dalším klasickým
cestování jsme dorazili do Thakeku. V plánu bylo
co nejdříve pujčit místního fichtla, objet
potenciální oblasti a zamluvit si místo v kempu
za další dva dni až se vrátíme z výletu
kolem pohoří. Všechno šlo jak po drátkách,
dopoledne na Silvestra jsme zamluvili kemp a vydali se na výlet
kolem pohoří I když ja už žnul nedočkavostí jak si
pujčím a rozdovádím vrtačku. Při příjezdu
do kempu nás čekala absolutní apokalypsa. Od pár
lezců a pak následně ve městě jsme se dozvěděli, že
kemp na silvetra celý shořel. Během silvestrovských
oslav se zaměstnancům restaurace při odpalování
světlic podařilo zapálit její střechu od které
pak nasledovně chytli další budovy. Kompletně shořely
restaurace s kuchyní, bouldrovka, dům s dormama a sociálním
zařízením, budova pro zaměstnace a asi 10 bungalovů.
V plamenech skončilo veškeré vybavení kempu. Zbyly
pouze tři bungalovy. Kemp se má obnovovat a snad se už i tak
děje. Jak kemp vypadal a jak se to s ním dál vyvíjí
můžete vidět na stránkách www.greenclimbershome.com
Nás to neodradilo, ale s
velkými plány byl konec. Rozhodli jsme se, že když už
se plahočíme přes půl světa, že si tady aspoň zalezem.
Nechali jsme si fichtla a každý den po čtyři dni absolovali
šílenou jízdu pod skály.
V oblasti je v současnosti navrtáno
cca. 120 cest od 4 po 9a ?? (je tu mnoho nepřelezených
projektů) více je na www.greenclimbershome.com
Leze se tu prevážně po hadech (rozuměj krapasy:-) co jsou
nateklý na dalších hadech, od miniaturních
hadíku až po anakondy o velikosti autobusů. Vápno je
místy jěště pěkně ostré, oklouzanost nehrozí.
Většinou v obrovských převisech, člověk by jen těžko v
Evropě našel 7a, které je na 30m převislé 20metrů.
Najdou se zde, ale i kolmice, kde síla bicepsů není v
přímé úměře s klasifikací přelezu.
Převážně zde však budou na koni ti kteří mají
nashybováno v převisech. 8a v převisech jsou krutě
lezitelný, v kolmicích krutě nelezitelný. V
klase je tu jestě peknej bordel, leckteré 6c může dát
pěkně pokouřit. Ve všech cestách nad 7b jsou erární
presa jinak by to snad ani nešlo . Ideální čas na
zajetí je naše zima. I tak zde ale může být docela
teplo. Doporučit cesty je těžké každá stojí
za ozkoušení.
Doufám, že se jsem ještě
někdy podíváme s vrtačkou.
Kdyby chtěl někdo větší info
pro případnou návštěvu: jakub.zitekZAVINACcentrum.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat