Stránky

Translate

sobota 1. prosince 2012

Opouštíme Bangkok a míříme na jih

Tři noci v Bangkoku jsou až až a tak kupujeme lístky na vlak a autobus a vydáváme se na jih, do provincie Krabi a také do stejnojmeného městečka. Odtud je v plánu přesun do zátoky Ton Sai a Railay, kde, jak doufáme, bude lezení tolik, že tam týden bude málo.
Cesta do Krabi probíhala nočním vlakem, jsou v něm sedadla, která se dají rozložit na postel a sedadla normální. Drsní místňáci jedou 12 hodin přes noc vsedě. Cizinci, staří a těhotní místňáci pěkně leží. Až pán přes postele uzná, že už je čas, začne vagónem procházet a postele rozkládat a povlékat. Jsou vždy dvě nad sebou. Dolní jsou širší a tak máme ty. Cestovat vlakem je docela populární, na výběr je první a druhá třída s klimatizací nebo jen větrákem. Jsme chudí batůžkáři a tak jedeme druhou třídou a s větrákem. Jak už jsem psala, u mého sedadla chybělo sklo v okně, otvor byl zakrytý sítí a pěkně tam foukalo. No ale ležení docela příjemné, byla jsem tam tedy pěkně napasovaná, otvor na postel má tak 180cm, takže Kuba se pěkně rozvaloval :-). Přijeli jsme v sedm ráno do Surat Thani odkud jsme měli pokračovat autobusem do Krabi, ten přijel v osm, chvíli jsme jeli a potom zastavili, vystoupili a čekali 40 minut, pak přijel další autobus, chvíli jsme jeli, pak zastavili a pak vystoupili a nasedli do dalšího....jedeme a stojíme, na rohu v nějakém městě, nikdo neví proč no a tak čekáme, místní nakupují v obchodě u autobusu, nakupujeme tedy taky a čekáme. Autobus co opouštěl Surat Thani měl být v Krabi v 11. Je půl jedenácté a my startujeme-jupí. Vyrážíme na cestu. Nestavíme, nepřestupujeme. Po cestě spíme, doháníme časový posun, deficit z vlaku. Ze spaní nás budí řidičovo neustálé troubení a na co či koho a proč to nevíme. Vypadá to, že troubí jen tak, asi jako dlouho jsem netroubil, tak tedy tu tůůůůů! :-)
Ve dvě odpoledne autobus staví na hliněném plácku-aha autobusové nádraží-uprostřed ničeho. Ochotně se nás ujímají místní s nabídkou dopravy do centra. Za malý poplateček samozřejmě. Cizinci jsou tady, ostatně jako všude jinde, zdrojem příjmů. Pozorujeme dva kluky, jak berou batohy a že jdou do města pěšky, je to asi pět kilometrů. Uznáváme, že pro nás dnes není čas na hrdinství a nasedáme do auta. Jsme vysazeni přímo před hostelem a tak se jdeme spokojeně ubytovat. Máme tu zaplaceny dvě noci, když se usměvavé recepční ptám, kde jsou turistické informace nebo jestli nemá mapku města, tak se na mě moc hezky směje, ale tváří se, že nechápe k čemu by mi obě věci byly. Místo toho mi nabídne jednodenní výlet lodí. Fajn.
Dáme si sprchu, je tu tak 35 stupňů, dusno. Jen co vylezem ze sprchy začíná pršet. To nás ale neodradí a protože hlad je silnější vyrážíme do ulic. Google je mocný a tak nám prozradil, že informace v Krabi jsou a tak jsme rozhodnuti je najít na vlastní pěst.
Nacházíme pouliční stravovnu, kde mají šíleně růžové plastově židle a usedáme, vítá nás thajka, co  měří beze srandy asi 130 cm a mluví velice thajskou angličtinou. Dáváme si výborné rýžové nudle s  krevetami, bambusovými výhonky, vajíčkem a sladko kyselou chili omáčkou. Poté vyrážíme dokončit misi Informační centrum, bloudíme městem ale asi po hodině nacházíme íčko. Paní mluví obstojně anglicky a dává mi mapku města, o které už jsem začínala pochybovat, zda vůbec existuje. Pokračujeme na noční trhy, u přístavu je to trh s jídlem. Neodolám a dám si tenkou palačinku na domácím másle s banány a medem. Kuba si dává cosi s rýží a moc si to chválí. Po chvíli tady člověk přestává přemýšlet nad tím, co to na pultu je a vybírá si jen očima:-) A tohle na pohled vypadalo pěkně.
Ve městě pak narazíme na další trhy, kde je vše od jídla, zmrzliny, hodinek, bižu a slunečních brýlí až po malého chlapečka tancujícího break dance s krabičkou na příspěvek od diváků.
Pěkně napapaní a uchození padáme do postele, druhý den kupujeme lístky na loď a hurá do Railay..kde budeme spát zítra, to je zatím ve hvězdách:-)
Krabi v Krabi

Na Kubu útočí...:)

Pod čarou:
-thajci považují za krásné, to co průměrná evropanka za kýč..vše co se třpytí a příliš třpytí je v pořádku, růžová a podobné barvy tu jsou hodně fajn a nejsou cizí ani mužům
-většina tu miluje svůj mobilní telefon, což je většinou iPhone nebo Blackberry a nepouští ho ani na moment z ruky, náležitě ho také zdobí, zlatem a třpytkami
-vše k jídlu, koupené ve stánku co se dá nějak nakrájet, thajci rozkrájí a píchnou do toho špejli
-když někdo tvrdí, že se v Thajsku domluvíte bez problémů anglicky, tak to není tak úplně pravda...domluvíte se ale s problémy :)

Žádné komentáře:

Okomentovat