Není Puma jako puma

        Po zatracených třešních, kdy po jediném po čem jsme lezli byl sadařský žebř, byl čas posunout se o pohoří dále. Třešně byly hell ve všech směrech jak už tady nedávno popsala Hanito. Úkol zněl jasně, nebyl čas ptát kdo je kdo, nakopli jsme naši opět nemocnou káru, tentokrát na kulhající na vodní pumpu a vyrazili vstříc našemu zimovišti-Revelstoke.
         Díky koneksím získaných v zemích vzdálených šlo vše ráz na ráz. Za dva dni bydlíme a kroutíme se v další hokně. Co už heavy metal si nevyberá!
         Útěchou je, že Revelstoke je oblokepený nebo v pohodlném dosahu (300km jsme v Kanadě rozuměj:-) šutráky, skálami, mega skalami, řekami, horami a jinými hřištěmi, jak dělanými speciálně pro horolezce. První návštěva padla na Waterworld, což je 3-6 délkové lezení nad místní přehradou. Fotogenické, krásné scenérie a podobně, ale spíš než po skále se tu leze po šuflatech a každý krok je více hororem než lezeckým zažitkem.

Water world

         Člověk stárne a s tím i jeho preference doznávají jistých posunů. Jo jsem linej sportovkář! Než jedu do nové oblasti a koukám se do průvodce první na co koukám je jak dlouhý a jak dlouho trvá nástup. Rád si zalezu na metry, ale taky se rád pohoupu u toho svého nýtu. Mám v autě peřinu a chladíci box na lachtánky. Holt pro přelezy člověk musí kašlat na kompromisy :-) Co kanaďan to lenoch tudíž ke každé hovadině vede asfaltka, stejně tak ke skále. V okolí Revelstoke je takových skal nespočet. Okusili jsme Drive-in kde se dá při jištění poslouchat muzika z auta a cesty dají pokouřit jak třikrát olíznutá startka. Shaketown kde prsty zažijí středověk a deníček na lezeckém servu znovuzrození nebo Begbie Bluffs kde předloktí máte nateklé už na parkovišti. Bluffy jsou vůbec oblast nevídaných možností i kdybych chodil do skal i na odpolední těžko bych zkusil onsajty všech 5.12a co tam jsou...
           Nejen skal jsou tady plné lesy sem tam nějakej medvěd a nebo puma co vám může skočit na záda. (pro fotbalisty Puma: http://cs.wikipedia.org/wiki/Puma_americk%C3%A1 )

           O tom že nám občas rupne nejen v koleně svědčí výprava na kopec Mt.Begbie na, který koukáme každý den z okna našeho balkonů. Napíši tohle jen: 2300m převyšení na 7km, lesem plným medvědů a pum, bez pepřáku a bear bellu (zvoneček na baťohu co nasírá medvědy, aby utekli), bez  lana a maček....

Mt. Begbie

..., že lezení vícedélek může být nejen dřina, ale i speologie a canyoning nám ukázala cesta na Takkakaw Falls. Vytečný zažitek: nástup 50  stupňovým suťoviskem, lezení v kamenolomu, spršky od 230m vysokého vodopádu a plazení se jeskyní užší než čerstvě vyprané džíny z hasínající čelovkou. Nejen manžel je RomanTyčka.
 http://www.youtube.com/watch?v=YPJTNBzfHHo

Takkakaw falls

Vlez do jeskyně

I lišta za nehet je chyt jsme se dozvěděli na Loretta Slabs, plotna bez jediného chytu nakloněná na 70 stupňů. První místo kde se tady začalo lézt. Marně do teď hledám důvody proč právě tady. Každopadně tato skála nám dala pěkně za uši. Už dlouho jsem nemusel ohákovat 5.9 nebo ošlapat tři borháky v cestě abych dobil slanák v 5.11a i takové je tady lezení.

Loretta slabs