Dny nám tu příjemně plynou a tak zase píši, jak se nám podařilo zabydlet se v Revelstoke. O tom, jak trávíme volný čas se tu už rozepsal Kub a tak netřeba dodávat nic víc. V práci máme volno vždy dva dny v týdnu, v našem případě máme víkend v pondělí a úterý. Pokud počasí přeje, lezeme, pokud nepřeje, tak spíme nebo sedíme v bazénku s termální vodou :-). V horším případě spravujeme auto-ano už zase. Ale vodní pumpa není zas takový problém a tak Luňáček zase zvesela drandí kanadskými zákrutami.
Za týden to jsou dva měsíce, co jsme přijeli do Revy a nastoupili do hotelu jako housekeepeři, což je pokojská a pokojský(?). Překvapivě to dělá víc kluků než holek :-) A tak jsem se rozhodla, že přiblížím náš všední den v práci.
 | |
| Výhled za sedmého patra "dvojky" na hotelové náměstíčko, to šedé je třetí budova, to hnědé je první budova |
Náš velkolepý hotel, který měl svého času čtyři a půl hvězdičky, v průběhu času už stihl jednu hvězdičku ztratit, se nalézá šest km za městem na úpatí lyžařského areálu. Důvodem, proč je o práci v hotelu před zimní sezónou takový zájem je fakt, že personál má výraznou slevu na skipass. Ceny jsou tu vůbec něco, čím se tu neustále ohání a tak sem hodím nějaká čísla. Permanentka na lyžování na nejstrmnějších svazích severní Ameriky, jak hrdě hlásá poutač, stojí na sezónu 1200 CAD (kanadský dolar je cca 20,-). Housekeepeři ho mají za 100 CAD :-). A tak jich sem na zimu najmou kolem 80. Uááá! Teď je nás tu tak 20 a nemáme pomalu co dělat. No, takže jsme nakonec rádi, že jsme nastoupili ještě před sezónou a ušetřili jsme si tří fázový vstupní pohovor o tom, co pro nás v životě znamená prachovka a záchodová štětka.
Pokud se v pokoji na něco zapomene, tak nastoupí šéfka a ohání se dalšími čísly, tentokrát cenou pokoje za noc a to v, už zmiňované, zimní sezóně. Tak tedy za jednolůžkový pokoj, je to kulatých 500 CAD. No nekupte to.
Jak jste jistě pochopili, tak hotel je cílený především na zimní sezónu a tak není divu, že prosinec-únor je již plně obsazený. Hotel má tři budovy. První a třetí budova mají po pěti patrech a druhá budova má pater osm. K tomu ještě třípodlažní kryté parkoviště. Budovy jsou semknuté k sobě spletí chodeb v kterých nebohý nováček kolikrát marně bloudí. Vně hotelového komplexu je ještě restaurace, vinárna a kavárna, kabinky lyžařského vleku jsou od hotelového vchodu, co by lyžákem dohodil.
Teď už tedy k popisu pracovního dne. Oblečeni v uniformě s hotelovým logem na prsou a v černých kalhotách se každý den scházíme v 8:30 v místnosti pro zaměstnance. Zapíšeme příchod, nafasujeme klíče a kouzelný čip, který otevírá všechny dveře hotelových pokojů :-) a čekáme, až nám šéfka rozdá rozpis. Pracujeme většinou ve dvojicích a dostáváme seznam pro konkrétní dvojici, kde jsou pokoje, co jsou třeba uklidit a informace o tom, zda jsou pokoje volné nebo ještě ne. Check out je v 11 dopoledne a tak, pokud ani jeden z vašich pokojů na seznamu neí volný, tak se snažíte najít nějakou činnost, kterou děláte až do první pauzy :-) Takže po nafasování seznamu se všichni odeberou do skladu, kde si do černých pytlů na mrtvoly naberou spousty starých hadrů a rozstříhaných ručníků, kterými pak šudlí každý flíček. Dostatek hadrů je první stavební kámen k úspěchu! S pytlem hadrů a úsměvem na rtech špekulujete, odkud si vezmete vozík. Ano máme takové ty vozíky, jaké znáte z filmů. Tak tedy v každém patře je sklad uklízecích potřeb a tam jsou také vozíky. Na konci každého dne je třeba vozík doplnit, ale ne vždy se tak děje a tak se špekuluje, kde je plnější vozík a kde je třeba víc ručníků.
 | |
| Sprejový souboj |
Po ukořistění vozíku a napuštění mopu hurá do pokojů. Zatímco budova jedna a tři jsou určené normálním hostům, tak budova dva je přes léto z větší míry vyhrazená autobusovým zájezdů z Koreje a Japonska. Ti tráví v hotelu vždy jednu noc a druhý den v těch samých pokojích již spí další "bus turisti". Takže být ve "dvojce" znamená dělat tytéž pokoje pořád dokola, povlékat dvě jednolůžka, namísto jedné manželské postele a tím pádem se radovat z toho, že máte povlečení na gumu a nemusíte se tam zastrkovat s normálním prostěradlem. Povlečení na gumu totiž není nikdy dost a tak nikdy nevíte, jak na tom budete :-)
Abyste dobře rozumněli, jako housekeepera, vás učiní šťastným i prostoduché maličkosti. Jako třeba fakt, že váš vozík je pěkně naplněn, že je pokoj na vašem seznamu již hotový, že máte ta správná prostěradla (s gumou!), vaše láhve se spreji jsou plné, co to jde, že vám nechybí žádné mýdlo a že jste si konečně zapamatovali, kolik ručníků se dává do koupelny :-)
 | |
| Kuba číhá ozbrojen spreji, v popředí mýdla! |
Kromě toho, že jste v těch samých pokojích, tak vás překvapí vynalézavost turistů a to třeba ignorace koše a proto odpadky vybíráte z mísy na ovoce nebo ze dřezu. Vypnutá klimatizace a topení nastavené na 35°C i když je venku letní den jako malovaný. Zvláští zápach a čaj z kytek. Většinou naprostá absence všeho, co se dá odnést (mýdla, čaje, cukry, káva) a co personál doplňuje. A jako dýžko jeden americký dolar.
Tudíž k samotné činnosti v pokoji. Sundání povlečení a znovu ustlání postele, systémem tří prostěradel. První jde na matraci, zbylé konce zasunout pod. Rám postele je zakryt sukničkou, která jak na potvoru ráda zalézá spolu s prostěradlem pod matraci. Takže jakmile se vám povede to tam všechno napěchovat, tak to zase taháte ven a u toho anglicky klejete něco ve smyslu: "Fu*king skirt!" Kolegové, co zde pracují již déle, s úměvem přikyvují.
Druhé prostěradlo pěkně přes postel, na to peřina, vršek prostěradla ohnou přes vrchní kraj peřiny a na to tradá takzvané horní prostěradlo s proužky a to zase zahrnou pod peřinu, tentokrát opačným směrem. Zbylé kraje pěkně pod matraci, udělat rožek (to mi trvalo asi dva týdny), až vám z té bílé oči přecházejí. Povléknou polštáře, nandat ozdobné polštáře, přehoz a hurá do koupelny. Ve dvou se práce dělí, jeden dělá koupelnu, druhý kuchyň. Obojí spočívá v tom, že správnou barvou spreje (oranžový-kuchyň, růžový-deziinfekce, modrý-sklo) se vše postříká a pak se to hadrem setře. Dobré je spreje nedýchat, to se pak nedusíte :-) Naučit se počet ručníků a správných mýdel jdoucích do koupelny mi taky chvíli zabralo, nicméně nic není nemožné. A tak, i kdybyste mě o půlnoci vzbudili, budu vědět, že: Na podtácek mezi umyvadly přijde tělové mléko, šamón, kondicionér a mýdlo na ruce, vše úhledně srovnané do trojúhelníčku. Před každé umyvadlo srolovat ručník na obličej. Na vanu položit předložku s mýdlem na tělo. Na polici nad vanou jeden ručník na ruce a jednu osušku. Na tyč vedle záchodu dát dvě osušky a na ně rozložit dva ručníky na ruce. Složit trojúhelníček na toaletním papíře a hurá vytřít a vypadnout. A takhle celý den dokola :-) V kuchyni je to dost podobné, doplnit kávu, čaj, vyhodit věci z ledničky, vynést koš-recyklovat! Odpad k recyklaci- jakákoliv láhev, plechovka či petka je tu zálohovaná-takže ten uložit do zvláštního pytle a na konci dne si ho vzít. Schraňovat ve sklepě a jednou za čas ho jít vrátit a peníze za lahvičky nechat v nedaleké sushi restauraci. :-)
Za den je běžné stihnout tak 16 pokojů. Pokud je vše, tam kde má být a vy nestrávíte většinu času pracovní doby ve výtahu, sháněním tu povlečení, tu povlaky na polštáře, tu cenněným prostěradlem na gumu nebo prostě jen ručníky na obličej. Prádelna je jenom jedna a silně výkonná Amanda, co tam dělá, prostě nemůže být na více místech naráz :-)
Je mi opravdu líto, že ještě nedošlo k pořízení fotek celého našeho pracovního vybavení, jsem si toho vědoma a budu se to snažit, co nejdřív napravit :-)
 |
| Tak komu to víc sluší? :-) |
 | |
| Vozík taktéž ověšen pytli na mrtvoly, v pytlích jsou toaleťáky, utěrky, kapesníčky, drahocené hadry, atd. Pytle se taky rádi přivírají do výtahových dveří... :-) |
Každé dvě hodiny je pauza a tak den vesele uteče :-) Někdy se spíš utěšujete, že všechno jednou skončí :-) V pět se za námi zaklapnou hotelové dveře a my se svým pytlem na mrtvoly, plným cinkajících lahví, v kapse pár amerických dolarů si to vesele míříme k autu.
Práce v hotelu má mnoho kladů i záporů. Zápory jsou jasné: stereotyp, ztráta motivace, nudný parťák, atd. Klady jsou takové, že lidi jsou jen lidi a lidi zapomínají. Takže, vše, co se v pokojích najde, míří popsané do Ztrát a nálezů a tam je to po dobu tří měsíců, pokud se o to nikdo nepřihlásí, tak je to na vyhození. Než se to nemilosrdně vyhodí, tak se nechá housekeepery nahlédnou a ti si to většinou rozeberou, tak že ani není co vyhazovat. Takto jsme s Kubou přišli k super helmám na lyže, zimním podvlíkačkám a rukavicím, já k sukni a Kuba asi k patero kraťasům, dvěma čepicím a mikinám. Na kluky tam toho bylo prostě víc! :-)
O zimním období se tady navíc básní jako o zlaté horečce. Každý pokoj, který otevřeš, má něco, co si můžeš nechat! :-) Ať už je to víno, vajíčka a jiné potraviny nebo dva pytle plechovek od piva.
Co dodat víc...těšíme se na zimu! Jo a mimo to, tady prý taky padá 16m sněhu a o pověstném prašanu by vám řekli i v nevadské poušti...tak uvidíme :-)
Pro zvědavce odkaz na náš hotel a sjezdovku : http://www.revelstokemountainresort.com/
